Fotoaparát jsem vzal do ruky už dávno, dávno… Tipnul bych to tak na 10 – 11 let, ale to bylo asi jako u většiny lidí jen sem tam, vyfotit nějakou kytičku, psa atd. Nic čím bych se dnes mohl chlubit, každopádně už jako dítě jsem měl fotografii rád, ale jen jako občasný koníček.
Tak to si už upřímně nepamatuji, ale řekl bych, že to byl buď můj pes, nějaká krajinka atd a dle mého s ohledem na můj aktuální pohled na fotografii určitě fotografie nedopadla dobře.
Ač se to nezdá a každý den se bavím s hromadou lidí, jak v práci, tak například na mých workshopech focení, kam ročně dorazí 1000 lidí po celé ČR, tak když nemusím, tak raději vyrážím do přírody a mimo civilizaci, kde lidí nejsou a užívám si klidu a krásy přírody. Proto mě nikdy nezastihnete, že bych si prohlížel památky nebo centra měst a to jak u nás, tak po celé planetě.
Z toho důvodu mě fotografie zvířat přirostla k srdci. Jste obklopeni jen čistou přírodou, nikde nikdo, užíváte si toho klidu a čekáte na správný okamžik.
To je hodně individuální a řekněme, že některá fotografie se povede udělat za pár minut a například na levharta, kterého chci vyfotit v národním parku Kaeng Krachan National park v Thajsku už čekám 4 roky. Létám tam většinou, kromě letošního roku, 2x ročně a ještě nikdy jsem levharta neviděl. Najít v totiž v deštném pralese kočkovitou šelmu, respektive jakéhokoliv savce kromě opic, není vůbec jednoduché a když ho zahlídnete, tak máte nanejvíš pár desítek vteřin ho vyfotit. Ale jednou, jednou to určitě klapne.
Domácí zvířata fotím tak nějak okrajově, ale sem tam někomu pejska vyfotím to je fakt. Samozřejmě základem k dobré fotografii jsou 2 nejdůležitější věci. Fotografie a to od jejího vzniku je vždy práce se světlem, tzn pokud chcete vyfotit dobrou fotku, určitě nemůžete fotit svého pejska v pravé poledne na ostrém slunci. Chce to vždy východ/západ slunce, aby světlo bylo měkčí a tím výsledná fotografie bude k světu.
Druhou důležitou věcí je znalost fotoaparátu a jeho nastavení. Většina lidí si myslí, že si koupí zrcadlovku/bezzrcadlovku, nastaví si režim auto a každá jejich fotografie vyhraje soutěž National Geographic. Opak je bohužel pravdou a bez znalosti fotoaparátu nikdy dobrou fotografii neuděláte.
Co se týče aspoň do začátku, tak je dobré, pokud nevíte přesně jak na nastavení, nastavit si aspoň na horním otočném kolečku režim „sport“ (většinou tam je takový běžící panáček), k tomu vybrat jednotlivé zaostřovací body (tzn jen jeden zaostřovací čtvereček/tečku), ten jeden bod dát na svého domácího mazlíčka a ještě nastavit kontinuální ostření (jmenuje se to na většině značkách AF-C a na Canonu AI servo). Pak už jen stačí ten vybraný zaostřovací bod udržet na pejskovi a mačkat vesměs spoušť
Pokud by Vás zajímalo více, tak u mě na webových stránkách mám desítky článků a videí o nastavení fotoaparátu nejen na focení zvířat.
Přednášky mám takové vždy, řekněme individuální. Rád si s lidmi povídám a nechávám tomu vždy volný příběh. V listopadu na přednášce v zámku si určitě ukážeme co vše si sebou beru do pralesů světa, jak mám nastavené své fotoaparáty, na co si dávat pozor při cestách do divoké přírody nebo jak najít zvířata. Samozřejmostí je krátké video z mých cest po Světě, kde se můžou účastníci přednášky těšit na podívanou z opravdu divoké přírody naší planety.
První výprava… Ono výpravou se dá nazvat i cesta na Šumavu. I tam se dá zažít hromada dobrodružství a pořídit parádní fotografie. Ale když vezme nějakou tu mojí první cestu do divoké přírody naší planety za hranicemi České Republiky, tak to bylo na ostrov Borneo v Malaysii, kam do teď létám minimálně 1x za rok a dělám tam i fotoexpedice pro běžné hobby fotografy.
Borneo mě uchvátilo. Jeho příroda, lidi a vše kolem. Je to jedno z nejhezčích míst, kde jsem zatím byl a to, že mám procestováno poměrně dost.
První cesta byla taková hodně magická, když poprvé spatříte deštný prales, který na každém centimetru dýchá životem je to něco neuvěřitelného. Do té doby jsem chodil dost často fotit do českých zoologických zahrad, ale po první cestě tam sám, aniž bych neměl kurz fotografování, vesměs nejdu. Prales je prales.
Není to nic hrozného. Ono každý má takovou představu, že spíme někde v hamace uprostřed pralesa a skoro tam bojujeme o život. Tak to ale není. On celodenní pobyt v pralese je poměrně náročný s ohledem na horko, vlhkost, sem tam bahno a k tomu všemu 15kg batoh na zádech, tudíž standartně spíme normálně v apartmánech, které sousedí s pralesem, máme tam klimatizaci, postel, sprchu i restauraci, kde si můžete dát nějaké to kuře s rýží a občas i hranolky nebo pivko.
Celková výprava, kam už teď vesměs pokaždé beru i lidi, co chtějí prales vidět a zafotit si vypadá vesměs stejně jako standartní dovolená. S účastníky se vždy sejdu na letišti Václava Havla, odbavíme se, nasedneme do letadla a v případě Asie zamíříme nejdříve do Dubaje nebo Dauhá (podle letecké společnosti) a pak dále do Kuala Lumpuru nebo Bangkoku. Pokud se letí na Borneo, tak z Kuala Lumpuru to je ještě třetím letadlem do Sandakanu asi 2,5 hodinky, tak že celkově za cca 23 hodin doletíte na místo.
Poté si buď na letišti půjčuji minivan nebo si objednáme předem malý autobus na dopravu do resortu. Vybalíme, pokecáme, projdeme okolí a první den jdeme spát.
Další dny vždy vyrážíme za východu slunce do pralesa nebo lodí na Kinabatangan river a fotíme 2-3 hodiny po východu. Poté je snídaně/oběd, během dne fotíme ve stínu stromů ještěrky, žáby nebo ptáky, kterých tam žije přes 450 druhů a zase večer před západem jdeme/jedeme fotit větší zvířata. K tomu skoro každý večer vyrazíme v noci s baterkou do okolního pralesa a hledáme na focení noční zvířata.
Jak jsem zmínil výše, nejraději mám ostrov Borneo (3.největší ostrov Světa) a dále hodně deštné pralesy Thajska na západě této země (národní parky Kaeg Krachan a Kui Buri).
Nevystudoval jsem vesměs nic. Měl jsem poměrně těžké mládí s ohledem na vážné rodinné problémy a tam jsem zvládl jen výuční list. Vše ostatní jsem se naučil věkem sám. Aktuálně mi je 39 let, pracuji k fotografování ještě v IT oblasti, mám jednu úžasnou přítelkyni, která se mnou cestuje a 2,5 ročního pejska Didinku, která je mixem Jack Russell teriéra, Bígla a jezevčíka.
Kromě fotografování mě hodně baví technika a elektronika, mám rád offroad automobily, chodíme dost často do přírody jak v ČR, tak mimo a nepohrdnu dobrým pivkem nebo červeným vínem.
Fotografováním zvířat (myslím těch divokých) se vesměs uživit nedá. To by Vás musela zaměstnat nějaká společnost alá National Geographic a pak by se dalo. Peníze se dají vyrobit spíše workshopy, které pořádám v 10ti českých zoo pro začátečníky nebo fotoexpedicemi do pralesů či do Afriky.
K tomu úzce spolupracuji se společnostmi Olympus, Huawei, Rock Point, Hannah, Manfrotto, Landrover, Jaguar, DJI a mnoho dalšími, což Vám také nějaké ovoce přinese, ale spíše hmotné v podobě techniky a vybavení. Každopádně i to se hodí
Jinak k tomu všemu pracuji jako specialista IT infrastruktury na generálním ředitelství společnosti ČEPRO a.s. a tak ve spojení s fotografováním, workshopy a fotoexpedicemi moc volného času nemám, ale… Hodně mě to všechno baví.
Sny by měl mít asi každý, aby měl za čím jít a postupně si je plnit. I já je mám. Jedním je třeba auto, jsem prostě chlap, a to je Landrover Defender. Co se cestování týče, tak bych se chtěl podívat na Nový Zéland, Kamčatku a také mi do počtu chybí Amazonie.
Tak letos jsme bohužel stihli jen Honduras, odkud jsme letěli vládním speciálem a od Března tohoto roku jsme cestovali jen po EU a České Republice. COVID-19 mi zrušil workshopy v zoologických zahradách a to jak na jaře, tak v aktuální době, což mi vyrobilo nemalá ztráty společně se stornovanými třemi cestami na Borneo, do Keni a Thajska, ale doufám, že se nám to brzy vyklidní a zase vyrazíme za krásami přírody téhle naší planetky.
Na druhou stranu jsem zase byl poprvé v životě v jižních Čechách a je to tam fakt nádherné.
Vážně… Osobně jsem člověk co žije vlastní život a nikdy jsem neřešil moc média, ostatní lidi, nějaké pomluvy atd. Na to je náš život krátký a měli bychom si ho všichni prožít podle sebe a co nejlépe to jde. Utíká to jako voda a na hlouposti není čas.
Všem Vám přeji pevné zdraví, pohodu a snad brzy někam vycestujeme sami nebo společně do některého deštného pralesa naší planety.
All images © Patrik Staněk, fotograf. All rights reserved. 2024
Designed by: Jiří Brda | Created by: Reklalink s.r.o.
